SILNIČNÍ KONTROLA
Povím vám takový malý příběh. Jednoho lednového dne trávím večer v mém domově se svou přítelkyní. Doba již trošku pokročila a přišla chvíle,
kdy se moje slečinka musela vydat na cestu domu. Jakožto pravý gentleman a starostlivý muž jsem se rozhodl, že ji odvezu autem, aby nemusela sama v noci
přes Prahu. Přecijen nebezpečí v Praze číhá na každém cirka prvním rohu. A tak si spokojeně frčíme, asi tak v polovině cesty zjišťuji, že má pravá
kapsa v kapsáčích je trochu prázdnější než bych čekal. Po chvilce osáhávání se zjišťuji, že mi opravdu chybí peněženka. No aspoň v tý kapse mám
techničák a povinný ručení. Říkám nahlas, ty jo já jsem normálně zapomněl peněženku. A Verunka se bystře ptá, takže jako nemáš řidičák? No samozřejmě,
že nemám. Přichází další otázka: "A co by bylo, kdyby tě kontrolovali? Asi nic ne, bys jim ho ukázal pozdějc, jako u tramvajenky?" No říkám, že u toho
auta je to asi trošku tvrdší, přecijenom nesmíš řídit bez papírů. A přemýšlím, že asi potom člověka nenechaj pro papíry dojet tim autem,
to je asi docela pešek. Povídám, dneska by to byl nádhernej den pro premiérovou policejní kontrolu. Za ten rok a půl, co jezdim, mě ještě nikdy
nekontrolovali. Po chvilce spokojeně vysazuji Verunku u jejího domu a rozhoduju se, kudy to vezmu domu já. Nakonec vítězí cesta přes magistrálu, páč
tam bych ty poldy moc neočekával. Ujedu pár metrů, zatočim za roh a už vidim dvě svítivě zelený vestičky. A heleme se jeden drží v ruce červenej
signalizační kužel a už na mě mává, ať zastavím. V tu chvíli mám trochu záchvat smíchu, ale bojuju s tím, aby to nevypadalo podezřele. Pan policista
přichází a říká, dobrý večer pane řidiči, vaše doklady prosím. Začínám hledat, po chvilce mu předávám techničák a pak ještě pár momentů hledám a náhle
prohlašuji, že jsem si asi zapomněl peněženku. No věřili byste tomu?! A pan policista říká: "Takže nemáte žádné doklady? Tak pojďte nadiktovat svý jméno
tady kolegovi." Pánové si hezky pečlivě zapsali mé jméno, rodné číslo, bydliště, registračku a jali se volat vysílačkou na centrálu. Nahlásili vozidlo
do pátrání, zkontrolovali jestli mám řidické oprávnění a jestli nemám zákaz řízení. Z centrály se pro mě ozvali samé pozitivní zprávy. No tak už jsem
jim jen vyprávěl, jak jsem jel jenom odvést svou přítelkyni, aby nemusela chodit sama po nocích a že je to jenom kousek. A pán policista povídá, tak
pane řidiči pro tentokrát to vyřešíme domluvou, to se muže stát každýmu a já rychle nasedám a odjíždím, protože výbuch smíchu byl opět na blízku.
Jako musim uznat, že do teorie pravděpodobnosti jsem ještě neprocitnul, ale když vemu v úvahu, že jezdím cirka rok a půl a nikdy jsem ještě řidičák
nezapomněl. Za stejnou dobu mě ještě nikdy policajti nekontrolovali. Že byl leden, teplota kolem nuly, do toho semtam trochu pršelo, takže chodníky
byly samej led a bylo jedenáct večer. Tak prostě docházím k závěru, že tady něco nehraje. Netvrďte mi, že je tohle normální. Vidim to tak, že si s náma
někdo hraje, páč jinak to není možný...
18.1.2006