Obrázková všehochuť 2

Začneme baseballem. Škola uspořádala výlet na profesionální baseball. Jak je na MSOE obvyklé, bylo to zdarma, což mě v tomto případě mile překvapilo, páč takové vstupenky už něco stojí. Na místě jsme každý dostal i hotdog zdarma, co víc si přát :). Co si budem povídat, baseball není zrovna nejvíc zábavný sport. Chvíle, kdy opravdu někdo běží nebo se alespoň snaží odpálit, tvoří jen minimální část celého zápasu. Ale co, nebylo to špatné. Ten stadion je údajně na americké poměry malý, takže tam bylo pouhých 70'000 diváků, hehe. Pokud tápete, o co jde na první fotce, tak věc se má tak. V Americe je návštěva baseballu když ne celodenní, tak alespoň půldenní výlet. Již od rána se lidé sjíždějí na parkoviště a do okolí stadionu a tam se socializují a grilují, samozřejmě se také posilují pivem. Až k večeru se přesunou na stadion a sledují hru. Takže je to vlastně společenská událost - zajímavé.

Na konci školního roku se tradičně konala promoce. Pár mých spolužáků a stejně tak i všichni Němci dostávali bakalářský diplom, a tak jsem se šel podívat. Nu konalo se to v Kern Centru, v místě, kde se normálně nachází hokejové kluziště, takže bylo trochu chladno. Stejně tak bylo málo světla, takže fotky se moc nedařily. Jelikož celý proces trvá dlouho a diváku je spousty, přišli na MSOE na geniální řešení - otáčivé jeviště. Bohužel se to točí opravdu pomalu, takže žádní zvracející profesoři či studenti k vidění nebyli :).

Sport na MSOE docela žije. Nemají tu povinný tělocvik, ale je zvykem, že skoro každý student něco dělá. Existují tu tři úrovně univerzitního sportu. Ta první je pouze pro dobré hráče, kteří reprezentují školu v NCAA divizích. Pak existují kluby, kde se trénuje každý týden, ale závody se moc nehrotí. A nakonec tu jsou Intramurals - každý quarter je vypsáno pár sportů, ve kterých se bude soutěžit. Týmy se vytvoří ze studentů, co mají zájem, a pak se každý týden hraje jeden zápas. Já chodil celoročně na Judo, v Intramurals jsem hrál fotbal a floor hockey (něco jako floorball).

Na závěr tu máme pár fotek s mými kolegy z předmětu SDL. Zvláštní kapitola bylo loučení se na konci roku. Byli to studenti mně nejbližší, vídal jsem se s nimi několikrát týdně. No nadešla poslední hodina a říkal jsem si, že se asi trochu rozloučíme. Ale tudy cesta prej nevedla, většina z nich se okamžitě zvedla a odešla. Těch pár, se kterými jsem ještě hovořil, řeklo "See ya!" a to je tak vše. No asi jsem divnej, ale čekal jsem trochu víc. No nic.

<< Zpět na hlavní stranu

---