Mareen si stěžuje
Předmět SDL (Software Development Lab) je trošku zklamání. Naivně jsem očekával, že když to má v názvu Development, že tam půjde o vývoj... ale tak jednoduché to není.
Za uplynulých sedm týdnů jsem, co se skutečného programování týká, vyplodil 4 řádky zdrojového kódu, což považuji za opravdu vysokou výkonnost, hehe. Sice jsem taky vytvořil
nějaké prográmky pro Rockwell software, ale to byla jen klikací záležitost, takže vlastně nic. Za to jsem si vyslechl takovejch keců o procesech, kvalitě a plánovaní, že
by jeden brečel. Ale jelikož toho nemám stále dost, musím teď napsat jednu práci ohledně CMMI, kdo neví, co to je, ať se to radši ani nesnaží zjistit. Jde o procesy (jak jinak?!)
tvorby softwaru, a je k tomu taková pěkná kniha, která má pouhých 573 stránek, ale přínosnost bych tipoval tak na stránek 10, no možná 50, aby se neřeklo.
Když už jsem u SDL nemohu se nezmínit o tom, že jeden člen týmu nás opustil, takže můj super tým se skládá ze mě, jednoho fajn kolegy a jednoho Asiata, kterej když náhodou
promluví, tak s anglickou výslovností to moc společného nemá. Že všechny ostatní týmy čítají alespoň o jednoho člena víc a všichni to jsou Američani asi netřeba zdůrazňovat.
A budu pokračovat v podobném duchu, v předmětu Networking Protocols jsem taky na chvilku v týmu, opět tříčlenném. Tentokrát jsou sice oba Američani, ale za to ten jeden vyniká svou divností. Budu muset udělat nějakej žebříček, zatím o první místo bojují Scott, Travis a Steven. Pan profesor si zase na můj vkus moc zakládá na svém postupu a svých znalostech a není moc přístupný k diskuzi.
Eh eh, dost bylo stěžování si. Kecám, ještě přihodim, že předmět Software Architecture je taky převážně blábol.
To by mohlo stačit, přesunem se k pozitivním věcem z uplynulého týdne...
Měl jsem tu čest ozkoušet si envégéčka (Night Vision Goggles = brýle pro noční vidění, pozn. red.). Fakt super věc, jedinou chybičku bych viděl v tom, že stojí
7500 dolarů. No možná napíšu ježískovi :). K této možnosti jsem nepřišel jen tak náhodou, nýbrž americká armáda měla ve škole takovou propagační akci. Nabízeli k obědu
pravé vojenské MRE (Meal Ready to Eat - balíčky s jídlem, co dostávají vojáci). Je v tom takovej super igelitovej pytlíček, do kterého se vloží hlavní jídlo zapouzdřené do
alumino-plastového obalu, přidá se pár mililitrů
vody a kouzelnej pytlíček začne topit. Za deset minut je jídlo teplé a hurá do toho. V balíčku je ještě jakýsi suchar, něco k namazání, práškové pití a pár detailů - já tam
třeba měl M&M's - líp vybrat snad ani nemohli. Jídlo bylo docela poživatelné, ale nevim nevim, jestli by mi to stačilo na celej den. K ilustračnímu fotu nutno podotknout, že tam pár položek
chybí, páč jsem je stihnul již předem zpracovat. Tímhle si u mě americká armáda udělala velké plus, jen tak dál :).
Asi tak před týdnem jsem objevil cosi, co jsem asi raději ani objevit neměl. Narazil jsem na gamesu Track Mania Nations. Jsou to závody v autech, nebo spíš ve formulích, je to hodně rychlé, hodně dynamické a převážně se to hraje po netu. Fascinující na tom je, že se to dá legálně zdarma stáhnout. Nevýhoda této hry spočívá v tom, že mě začala bavit, takže jsem s ní za uplynulých sedm dní strávil 30 hodin, a to jsem poslední tři dny skoro nemoh hrát, páč nebyl čas. Svou usilovnou prací jsem se dobelhal už na krásné 175'021. místo... k vítězství mi ještě trochu něco schází, ale nutno uvážit, že celkový počet účastníků je 2'027'532.