V listopadu nám skončil quarter a naskytl se tak týden prázdnin. S Kristinou a Ninou jsme vyrazili na východ. Prvním cílem bylo město New York, se svými osmi miliony obyvatel bezpečně největší město v USA.
Let proběhnul v pohodě, letištní prohlídka byla teda důkladnější než, když jsem letěl do USA, ale se sundaváním bot problém nemám. Cestu busem nám trochu zkomplikoval tradiční americký systém, kdy pokud člověk chce koupit lístek až v autobuse, tak to musí mít přesně, a to v drobných, protože bankovky se nepřijímaj, na tom by naši kapitalističtí kolegové taky mohli ještě zapracovat. V autobuse jsem pozoroval, že se místní mladíci taky zvednou, pokud přistoupí osoba starší, takže mýtus o americké nevychovanosti vyvrácen.
Večer jsme vyrazili do centra. Byla to trošku delší procházka, ale aspoň jsme se prošli po Broadwayi, skoukli Kolombovo náměstí až jsme nakonec dorazili na Times Square. Asi největší dojem z NYC byl, že to město žije. Po pár měsících v Milwaukee, kde mimo Water Street moc života vidět není, tak to byla příjemná změna - sobota večer a všude plno lidí, plno aut, prostě plno života. Times Square je kapitolka sama o sobě, je to fakt neuvěřitelný, ale dost bylo slov...
Den číslo 2 jsme začali na jižním cípu Manhattanu. Projeli jsme se na lodi kolem pobřeží a chvilku jsme postávali i před Sochou svobody. Skyline dolního Manhattanu je trošku smutnější, když už tam nejsou Dvojčata, ale pořád je to impozantní pohled. Ground Zero je pěkná díra v zemi, to je asi tak vše :)
Na závěr dne jsme se vypravili na Empire State Building. Pohled na večerní New York je slušná podívaná, která za těch 16 dolarů stojí.
Den číslo 3 začal v Central Parku - fakt obrovskej park. Navštívili jsme sídlo Spojených národů, kde nejzajímavějším momentem bylo, když Američtí návštěvníci zjistili, že jedním z největších výrobců nášlapných min je USA - někteří tomu fakt nechtěli věřit, nevědomost sladká! Zakončili jsme to večerním Brooklyn Bridgem.
Den číslo 4 přesun do Philadelphie. Lístky na bus jsme zakoupili přes net, adresa zastávky se sice nacházela v China Townu, ale to, co přišlo, jsem opravdu nečekal. Zastávka byla vyznačena haldou papírových krabic, mezi nimi se na začátku nacházela cedule s názvem společnosti, která ovšem velmi rychle zmizela - nejspíš z důvodu blížících se policistů. Bylo tam spousta lidí, kteří tam už čekali několik hodin, ačkoliv bus měl jezdit každou půlhodinu. No nic, my jsme měli štěstí a zanedlouho přijel notně zaprášený ale jinak čistý autobus. Lidi začli nastupovat, překvapivě jízdenky se kontrolovali až poté, co se bus naplnil. Rád bych zmínil, že ty co koupili lístek na ulici, tak ho dostali levněji než my. Co na to říct? Jedeme... začínám mít pocit, že teda do Philadelphie snad i dorazíme. Náhle bus zastavuje za hranicí New Yorku a Čínani začínaj pobíhat a překládat naše zavazadla do jiného autobusu. Po chvilce jsme pochopili, že přesedáme. Tento bus byl již notně nižší kvality. K mému štěstí sedíme až uplně vzadu, což by nevadilo, kdyby se tam nenacházel také záchod, který rozhodně nebyl moc utěsněný. Následující dvě hodiny jsme tedy strávili víceméně na latríně, aj mouchy tam kolem nás lítaly. Nakonec jsme dorazili a jelikož do DC jsme měli jet další den se stejnou společností nemohli jsme si ještě plně oddychnout. Ale poučení je jasné, s čínskými společnostmi už raději nikdy nic.
Poznámka: nutno podotknout, že za mnoho fotek vděčím naší hlavní fotografce Kristině.
<< Zpět na hlavní stranu