Výlet k jezeru

První víkend prázdnin se naskytla nebývalá příležitost. Katrina, jedna z mála studentek na MSOE :)), nás pozvala na jednodenní zevling k ní domu. Nešlo ale pouze o relax, nýbrž v plánu byl hlavně výlet k jezeru. Ale to trochu předbíhám. Přijeli jsme v sobotu večer a proběhlo promítání Mission Impossible 3. Co si budeme povídat, zážitek trochu lepší, než když jsem na to koukal v letadle při letu do USA. Domácí kino docela pěkně pochystaný, dokonce tam mají i svítící nápis EXIT nad dveřmi, jako v opravdovém kině, hehe. A ty naklápějící sedačky jsou fakt fajn.

Neděle ráno, vyrážíme k jezeru. Je nás asi 12 včetně Katrininy rodiny, takže jako že grupa. Po malé projížďce wisconsinským venkovem dorážíme ke Green Lake a pan Katrina začíná sestavovat wind-serfy. Slunce semtam svítí, teplota někde nad 20°C, akorát ta voda by mohla být teplejší. Přecijen 13°C není žádné kafíčko. Naštěstí nikdo z nás není žádná slečinka, a tak zkoušíme všechny atrakce, které nám Katrinina rodina poskytla. Dávám si wind-serfing a vcelku se na tom držím, bohužel vítr skoro nefouká, a tak se často věnuju spíše stání na wind-serfu než skutečnému serfování.

Projížďka na kanoi také proběhla. Zážitek z jiné dimenze je ovšem jízda na vodním skútru. Asi si ho také pořídím, hehe. Býti spolujezdcem má něco do sebe, páč nikdy nevíte, co přijde. Býti řidičem je fakt core, ale problém je v tom, že spolujezdci nic nevydrží a mají tendenci padat, hehe.

Vrchol dne bylo vodní lyžování. Byla to pro mě premiéra, a tak jsem byl vcelku zvědav, jak to půjde. Po instruktáži od paní Katrina se zdálo, že základ pro úspěšné zvednutí se z vody je mít váhu hodně vzadu. Nu při prvním pokusu jsem její radu následoval a výsledek se brzy dostavil. Skútr zabral, já držel těžiště co nejvíce vzadu a už si to cestuju hlavou dolů. Nepouštím se a užívám si ten proud vody, co se mi tlačí do nosu. Když už se začínám trochu topit, páč vzduchu se mi pod hladinou překvapivě moc nedostává, pouštím se. Přichází pokus číslo dvě. Rady starších ignoruji a chystám se použít vlastní cit a lyžařské zkušenosti. Skútr zabírá a já se úplně v klidu během vteřiny zvedám bez jakéhokoli stresu. Jedu! Opravdu jedu! Pocity vskutku podivné. Lyže na nohách moc nedrží, šíleně se klepou a držení předozadní rovnováhy je fakt jiné než na sněhu. Přichází vlna a je jasné, že konec srandy. Padám dozadu, díky rychlosti se odrážím svým pozadím od vody a vracím se nahoru, bohužel impuls byl moc silný, a tak pokračuji v pohybu, až narazím tělem (teda hlavně hlavou) do vody vepředu, opět se odrážím a cestuji zase dozadu. Několikrát tam sebou takhle hezky třísknu a pak to vzdávám, lyže mě opouští a já opět ochutnávám kvalitu vody nejen ústy, ale i nosem. Třetí pokus, start opět v klidu a už si to svištim. Zkouším jezdit i ze strany na stranu a jde to, i když jakákoliv silnější vlna mi dává docela zabrat. Další smotka už se bohužel nekonná a jezdim, co nohy vydrží.

Takže asi tak... absolutně elitní den. Počásko v pohodě, wind-serfing, skútr, vodní lyžování, pohoda... prostě pohoda. Na závěr ještě jedna jakože umělecká fotka :) a pak ukázka rozdílu mezi ČR a USA - skromné autíčko patřící sedmnáctiletému synáčkovi, malá hereze :).

<< Zpět na hlavní stranu

---